Duben 2013

Odvaha

3. dubna 2013 v 17:18 | Bee
Samota je to, co mě přivedlo zpátky sem, do mého blogového světa. Mnoho se toho změnilo, ráda bych vám vyprávěla o všem štěstí, které mě za ty dva roky, co jsem se s tímto blogem rozloučila, potkalo, ale jak to tak bývá, cítím spíše potřebu vykřičet se tu ze všeho špatného..
Poznala jsem sama sebe, vyrostla jsem, ať už to zní jakkoliv, ale nejvíce tady uvnitř, ve mně samotné. Čím starší jsem, tím větší apatii cítím vůči našemu světu a dospělým, kteří ho mají ve svých rukách. Čím více cítím, že bych se jednou z nich měla stát, tím urputněji dělám všechno pro to, aby tomu tak nebylo. Je těžké věřit v něco, co se zdá naprosto nemožné a důkaz o tom, že to tak je, není na blízku. Já jsem se avšak sama přesvědčila o tom, že to, v co tak tvrdohlavě věřím, nemožné není. Věřím, že můžeme mít šťastný život, takový, jaký si přejeme, ať už je jakýkoliv. Jsem přesvědčená, že jedině já tuto možnost mohu zabít, pokud v ni přestanu věřit. Lidé se na mě často dívají tím zvláštním pohledem - je jim mě líto, nebo se mi tím pohledem vlastně smějí do očí? Pravda je, že mně je líto jich. Ať už jsem naivní nebo ne, to, co dělám a v co věřím mi přináší jedině radost a když už mám tedy někdy umřít, chtěla bych umřít šťastná. Za poslední dva roky se toho stalo tolik, že hrdě mohu říct, že kdyby se to mělo stát, šťastná bych rozhodně byla.
Už dva roky naslouchám svému srdci a následuji všechny možné cesty, na které mě láká. Nikdy před tím jsem nedošla tak daleko. Nikdy před tím jsem neobjevila tolik nového. Nikdy před tím jsem si nepřišla tak plná - plná pocitů, lásky a štěstí.
Potíž je pokaždé v tom, překonat strach z toho, co by se mohlo stát - každý si jistě položí jednou za čas tu nepříjemnou otázku: Co když...? Již se nebojím toho, že směr, kterým se hodlám vydat, by byl špatný. Jakkoliv děsivé to zatím bylo, vždy jsem se nakonec ocitla v mnohem zajímavější a neuvěřitelnější situaci než jsem kdy očekávala. Získala jsem mnohem více, než jsem si myslela, že bych vůbec získat mohla. Jenže co když víte, že vaše rozhodnutí by mohlo někomu ublížit? Říká se, čas vše zahojí. Měla bych tedy zůstat tam, kde jsem, i když to není zrovna to místo, kde bych chtěla být? Nezahodím tak celý svůj život? Nikdy jsem si netroufla o sobě říct, že jsem odvážná. Vždy jsem se bála všeho, čeho jen bylo možné se bát, ale teď si tak říkám, není tenhle krok na cestě k sobě samé důkazem mnohem větší odvahy? Jen se někdy rozhlédněte kolem sebe, kolik lidí dokázalo poslechnout, co jim napovídalo jejich srdce?