Únor 2011

Štěstí aneb pozdrav do nového roku!

4. února 2011 v 14:41 | Bee |  Bee/Den za dnem
BEE-W.BLOG.CZ
Z prosince jsme přeskočili rovnou do únoru. Zapomněli jsme tedy oslavit roční výročí tohoto blogu (23. 1.). Tak si všichni radostně povyskočme a pokračujme dál ve čtení článku bez jakékoliv změny.
Jsem zamilovaná. Jsem zamilovaná až po uši, topím se v nekonečné lásce...k životu. Ano! Jsem zamilovaná do svého života. Jsem zamilovaná do všeho, co se v něm děje. Za nic bych ho nevyměnila. Tomu, kdo mi jej vybral, jsem do smrti vděčná. Ale nepředbíhejme, ráda bych se nejprve vrátila ke shrnutí roku 2010. Nejen, že byl tak krásně kulatý, byl totiž i krásně jiný než všechny roky předchozí. Budete mi věřit, že mám opravdu slzy v očích, když si vzpomenu? Slzy štěstí. Štěstí, které jsem našla. Cítím se tak naživu, vesele, úžasně. V loňském roce jsem poprvé zjistila, co vlastně štěstí je. Zjistila jsem, že celou tu dobu před tím jsem neměla nejmenší tušení, co to je. Představovala jsem si štěstí, myslela si, že jsem zažila nejšťastnější chvíle svého života, ale byl to omyl. Rok 2010 byl rok plný kouzel. Splnila se mi spousta přání, objevila se spousta nových a nových snů, které najednou ožívají přímo před mýma očima. Začala jsem věřit. Přestala jsem pochybovat. Našla jsem odhodlání dělat věci, které chci dělat. Našla jsem jistotu. Místa, na kterých se vždy cítím příjemně. Našla jsem domov. Domov, kde se o mě všichni postarají, pokud to budu potřebovat. Do roku 2011 jsem vstoupila s chutí žít a jít dál a dál. Pokračovat na své legendární cestě za ještě větším štěstím, než zažívám teď. Dříve byla cesta hrbolatá, všude kolem byla mlha, šlo se mi težce. Klopýtala jsem, zoufale tápala v nekonečné mlze a tmě. Padala jsem, těžce se zvedala a snažila se pokračovat. Ale teď? Hrboly nezmizely, cesta je pořád stejná. Jen já mám v sobě sílu, je překračovat. Našla jsem ji. Sílu jít dál. Věřím, že jednoho dne dojdu na konec, který jsem tak dlouho vyhlížela. Věřím, že jednoho dne dosáhnu nejvzdálenějšího cíle a to největší, nejtajnější přání se splní. Od toho tady přeci jsme, ne? Abychom šli za svými sny. A vy víte dobře, kdo mě k této myšlence poprvé přivedl. On, přece on! Pan Leto. Jak jsem již několikrát říkala, jediné, co bych chtěla, je poděkovat mu. Že mi pomohl dostat se tam, kde jsem. I přes to, že to udělal nepřímo, jsem mu vděčná. Vše mohlo být úplně jinak. Páni. Bůh ví, co bych teď dělala, kdyby...kdyby se to všechno nestalo. Vzpomínala bych na rok 2010 jako na jednu velkou rozmázlou skvrnu bez žádných zážitků. Ale stalo se to. Byla jsem odvážná, vyplatilo se to. Miluji život. Miluji náš život. Nikdo nemá nejmenší tušení, co všechno se v něm skrývá, co všechno můžeme objevovat v obyčejných věcech kolem nás. Zbožňuji to.
A proto jsem sem přišla po tak dlouhé době. Chtěla jsem vám nabídnout trochu svého štěstí. Chtěla jsem, abyste také žili svůj život naplno. Neseděli doma, nebyli pesimističtí. Stačí málo a svět může být mnohem krásnější. Věřte mi. Je to nejlepší pocit, co jsem kdy cítila. Miluji život, milujte ho taky!