Leden 2010

Změny

31. ledna 2010 v 13:21 | Bee |  Bee/Den za dnem
Ač je dnes opět poklidná neděle, kterou trávím s bráchou doma, vůbec se poklidně necítím. Spíše naopak. Cítím se naprosto nepoklidně. A kdo způsobil ten velký převrat v dějinách poklidných víkendů? Klidně vám to povím, byla to totiž naše češtinářka, která mi zkrátka nedá spát.
Už jsem se s tím jednou svěřovala S. v mailu. Ale nemůžu si pomoct, opět si na ní musím postěžovat. Bývaly časy, kdy pro mě čeština, jako školní předmět, byl nejoblíbenější předmět. Nejen že mě bavily větné rozbory a rozbory souvětí a dokázala jsem se skvěle naučit pravopis, ale také jsem milovala literaturu a především sloh. Ano, sloh, to bylo to, co jsem milovala nejvíce. Na každé psaní slohu jsem se moc těšila a věnovala jsem tomu řádnou přípravu. Neměla jsem nouzi o nápady a různé náměty, které bych později ve svém psaní využila. Měla jsem slovní zásobu, myslím, že se mi i nějaké slohy celkem povedly. Nebo byly přinejmenším alespoň trochu zajímavé. Pak ale jednoho dne období základky skončilo a na trůn dosedla má nynější češtinářka. Ze začátku působila opravdu mile, ale zdání klame. Od té doby nejsem schopná napsat jediný sloh. Jsem svázaná, píšu strojeně, vůbec to nejsou přirozená slova, která používám. Nemám nápady, obvykle strávím většinu času tím, že přemýšlím o čem budu psát, než abych opravdu psala. Vážně jsem šla šíleným způsobem dolů, jestli víte, jak to myslím. To ale není vše. Když se vrátím ke starému dobrému češtinovému období, tehdy jsem přečetla neskutečné množství knih. Téměř jednu za den nebo za dva. S D. jsme chodily do knihovny každý měsíc a táhly jsme tašky knih. Četla jsem ale i povinnou četbu, někdy i dobrovolně jiné knihy, o kterých jsme se učili. Kolikrát jsem přečetla Harryho Pottera? Mnohokrát. A teď? Stydím se za sebe jak nejvíc můžu. Nejen že nestíhám číst různé knihy, co objevím v knihovně, nebo dostanu k Vánocům, ale já nestíhám ani povinnou četbu. Jenže ono se to těžko stíhá, když mám v písemkovém období přečíst za 14 dní Povídky malostranské. Věřte mi, já bych si je moc ráda přečetla. Ale opravdu se mi nečte dobře, když vím, že na to mám jen jeden den. A aby toho nebylo málo, sotva máme dočíst Povídky malostranské, už nám naložila další četbu. Rozhodla se mě připravit o mojí lásku? O všechno to, co jsem kdysi milovala? Jak moc mě to mrzí. Už jsem se tolikrát pokoušela to změnit, ale já na to prostě nemám čas. To bych potom jen seděla doma a četla. A to zase také není možné. Tak co mám sakra dělat, jen mi poraďte..
xoxo Bee


Proč?

28. ledna 2010 v 22:35 | Bee |  Bee/Den za dnem
Myslela jsem, že jsem se vyjádřila jasně. Jo. Jenže v tomto případě si vždycky myslím, že něco je jasné a ono není. Myslím si, že jsem napsala vše, co bylo třeba. Myslím, že už je to v pořádku a že už mezi námi není žádný zádrhel. Jo. Vždycky tam něco je a já blbá na to vždycky skočím. Tentokrát na to už vážně nemám nervy. Všechno se tím akorát zhoršilo. Akorát teď ve mně leží ještě těžší kámen, ale to je všem ostatním jedno. Všichni myslí jen na sebe.
Jo. Se mnou to zkrátka nikdy nepůjde jednoduše. Protože už to prostě nepůjde nikdy, tak ať se s tím, sakra, smíří. Já už jsem se s tím také stačila smířit. Ale myslela jsem, že bysme se aspoň mohli normálně bavit. Když už nic. Někdo by mi za to nafackoval, já to vím. Nafackovala bych si sama. Ale já vždycky všem na všechno skočím, všechno dokážu odpustit. Ví to. A využívá toho. Ví přesně, na co se má zaměřit a dělá to schválně. Schválně se do mě trefuje dál a dál a bolí to čím dál víc. Proč to dělá? Nevím. Vlastně už ani nechci přemýšlet o tom, proč. Nechci si nic myslet, protože by to zase mohlo být jinak. Mám toho vážně plné zuby..
Nemůžu se vyjádřit konkrétně, ale potřebovala jsem si ulevit. D., možná ti dojde, o kom mluvím. Ale přála bych si, abys to s nikým nerozebírala. Díky.
xoxo Bee

Slunce

26. ledna 2010 v 19:14 | Bee |  Bee/Den za dnem
Bee je ohromena tím, co s její náladou dokáže udělat jen pár paprsků slunce. Slunce nám často ukáže vše kolem nás z jiné stránky, než z jaké se na ně díváme za normálních okolností. Slunce do našeho života dodá světlo a naději. Naděje je pro nás důležitá. Ovlivňuje naše myšlenky i naše činy. Slunce v nás probudí lásku. Lásku ke všemu kolem nás. Lásku k tomu, co ji potřebuje. Slunce rozzáří naše chudé a šedivé dny. Svět se s námi obrátí vzhůru nohama.
Bee je ohromena tím, jací jsme. My - lidé. Je ohromena tím, co jsme dokázali a co ještě dokážeme. Je ohromena tím, čeho všeho jsme schopní. Je ohromena tím, jak se dokážeme navzájem vnímat. Jak si dokážeme pomáhat, ale i škodit. Je ohromena tím, čím jsme.
Bee je také ohromena sama sebou. Bee je ohromena tím, kolik se toho za krátký čas změnilo a kolik toho zůstalo stejně. Bee je ohromena svou povahou a svým myšlením. Bee je ohromena tím, co dokáže a dříve to nedokázala. Bee je ohromena tím, jak jí čas utíká pod nohama. Bee je ohromena svou čisotou a láskou ke svým blízkým. Bee vždy byla ohromena. Bee je ohromena. Bee bude ohromena.
xoxo Bee


Světe div se..

24. ledna 2010 v 19:48 | Bee |  Bee/Den za dnem
Právě jsem využila poklidný nedělní večer k tomu, abych při poslechu alba skupiny Editors uklidila svůj pokoj. A světe div se, podařilo se mi to za rekordní čas 1 hodina 25 minut, vteřiny jsem nepočítala. A světe div se podruhé, když říkám uklidila, mám na mysli pořádně uklidila - tedy, utřela prach, vyluxovala, nebo vysála, jak říká S., a vše kompletně sklidila. A světe div se potřetí, cítím se teď ve svém pokoji přímo božsky. Měli byste to tu vidět, dokonce ani není znát, jak maličký pokoj mám. Působí přímo obrovsky.
Co se týče zbytku poklidné neděle, udělala jsem pár dobrých skutků. Pomohla jsem babičce spravit její počítač, kvůli kterému nemohla již několik nocí spát. Říkáte si, to asi musel být velký problém, že babička nemohla spát, ale světe div se počtvrté, ten problém byl docela malý. Z lišty jí zmizely ikonky snadného spuštění, víte, co myslím. Takže jsem problém vyřešila po chvilce a babička mě pasovala na počítačového experta. Ha ha. =) Také jsem dalším skutkem pomohla své tetě, která již měla nachystané vše na přípravu špízů, jediné, co ale neměla byly špejle. Takový detail, který na špízy vůbec není potřeba, že.. a tak jsem se i přes obavy, že se na jejich sídlišti jistě ztratím, protože se mi zdá, že je to spíše bludiště, než sídliště, vydala k tetě s balíčkem špejlí. Neztratila jsem se. Teta mě pasovala na dobrou vílu. Ha ha. =)
Teď si jdu užít poslední chvíle poklidné neděle a budu se psychicky připravovat na nepoklidné pondělí, začínající hodinou fyziky. Bude to náročné, ale já to zvládnu.
xoxo Bee
Obrázek: © Bee


Poklidná sobota

23. ledna 2010 v 14:09 | Bee |  Bee/Den za dnem
Co se týče dnešního dne, zažívám poklidnou sobotu, kdy jsem s bratrem sama doma. Jaké mám já ale štěstí.. Vlastně už je to několikátý poklidný víkend, co probíhá stále stejně. A ještě asi dlouho budu prožívat poklidné víkendy. Tedy, když nebudu počítat plesy, hory, lyžák a další neobvyklé akce. Ale já mám poklidné víkendy ráda. Alespoň si můžu své hnízdečko vždy přizpůsobit k životu. A také se můžu kochat pocitem, že jsem uprostřed nějaké civilizace. Podívám se z okna, tedy spíš z balkónu, a vidím lidi. Kdežto při obvyklých nepoklidných víkendech, kdy se naše rodina chaoticky přemisťuje na chalupu a poté zase zpátky do Prahy, se ocitám na vesnici, kde není vidět člověka po celý den. Jsem zavřená v chalupě s knížkami a iPodem, ven se nedá jít, protože Krakonoš se zatím moc nevyznamenal - když už někdy napadne sníh, tak zase druhý den začne roztávat. Takže vlastně mi poklidné víkendy naprosto vyhovují. A když jsem doma sama, tak jsou ještě lepší. Sice mám obvykle na lístečku napsáno tolik úkolů, že vlastně nedělám nic jiného než že umývám koupelnu nebo vařím večeři (ne, že bych tedy uměla vařit.. ale v těch podmínkách, v jakých žijeme při poklidných víkendech, prostě někdo uvařit musí..). Ale já to mám ráda. Alespoň si tu práci mohu užít a nikdo se mi nemotá pod nohama. Můžu si pustit hudbu a mít ji tak nahlas, jak se mi bude chtít.. má to zkrátka dost výhod. Takže už vlastně víte, jak se dnes mám.. ale já nevím, jak se máte vy! Snad také zažíváte poklidný víkend.. :-)
xoxo Bee
Obrázek: © Bee


Konečně zde

23. ledna 2010 v 13:16 | Bee |  Bee/Den za dnem
Vlastně jsem hodně vzpomínala na časy, kdy jsem měla blog v největším rozkvětu a nejvíce mě to bavilo. Bylo to hezké. Mělo to spoustu výhod, ale i nevýhod, to je jasné. Ale zkrátka se mi zachtělo, zkusit to odstartovat znovu po těch několika pokusech, které vždy skončily stejně špatně. Letošní rok je vlastně o moc jiný než všechny ostatní. Před očima mi stále vyskakují nové a nové myšlenky. Naučila jsem se vnímat věci jinak. Naučila jsem se vážit si toho, co mám. Našla jsem to, co mě baví. Našla jsem to, co mě uklidňuje a to, co mi dodává energii. Konečně je všechno jak má být - úplně jinak, než to bylo dřív. Ale jsem za to ráda. A také bych to ráda sdílela s vámi.
Nakonec, hlavní věc, po které se mi při blogovém úpadku, nejvíce stýskalo, je to psaní. Vlastně jsem si to vůbec neuvědomovala, ale za celou tu dobu jsem si navykla každý den psát. Psát cokoliv. V hlavě jsem formulovala své myšlenky tak, jak bych je psala. Všechny nápady jsem se snažila slovy co nejlépe vykreslit. A najednou nic. Takže, tohle je to, na co se opravdu těším. Chybělo mi to. A i když se mi třeba nepodaří být na tom tak, jak tehdy, budu ráda alespoň za to, co se mi podaří. Je fajn si čas od času pročistit hlavu. Třeba se mi pak i někdy ve škole podaří napsat smysluplný fejeton, místo těch chabých pokusů, které jsem v poslední době psala. Vše je k něčemu dobré. A tak vás tu všechny vítám a doufám, že to tu vydrží co nejdéle.
xoxo Bee
Obrázek: © Bee